Transformace negativních emocí - jak být v přítomnosti sám se sebou (část 3/3 - praxe)

08.08.2015 15:18
 

Jak najít hodnotu v negativních emocích?

 
 

V předchozích částech článku (první částdruhá část) jsme si řekli, proč je osvěta týkající se negativních emocích tak důležitá a ukázali jsme si jeden z možných procesů, jak propustit odpor vůči negativní emoci a ztransformovat ji. Technika sama o sobě ale nestačí. Přítomnost s negativními emocemi není technika, ačkoli ji techniky mohou zahrnovat. Je to způsob porozumění sobě sama.

 

Když jsme ochotni to cítit, můžeme to vyléčit
 

V našem případě léčí samotná přítomnost. Není třeba nic napravovat, nic měnit, jen dovolit. Změna emoce je potom vedlejším produktem bezpodmínečné přítomnosti – což je rovno umožňování toho být tam, kde se momentálně nacházíme.

Když cítíme negativní emoci, často nás k činu – rozptýlení se – motivují vlastní myšlenkové struktury naučené z dětství („lidé mě budou mít rádi, jen když jsem pozitivní“), příp. dané biologicky (reakce „útok X útěk“). Z toho důvodu je velice klíčové podívat se na tato dysfunkční schémata a podrobit je důslednému zkoumání a testování. První otázkou, kterou si tedy položíme, je:

 

Co pro mě tato emoce znamená?
 

Pokud cítím smutek – co pro mě znamená cítit smutek? Znamená to, že jsem „slabý“? Znamená to, že je něco špatně? Znamená to, že jsem v něčem selhal?

Mentální hodnocení dané emoce (které většinou probíhá na podvědomé úrovni) emoci „přebarvuje“. Přebarvením mám na mysli to, že v momentě, kdy věřím, že smutek = selhal jsem, budu se neustále snažit ospravedlnit svou motivaci, příp. existenci atd. Protože jsem selhal, nemohu si dovolit smutek cítit – to by znamenalo upadnout do svého neúspěchu. Takže když cítím smutek, cítím zároveň selhání a snažím se dělat co nejvíce činností najednou, abych si sám sebe „obhájil“. Vzdor se nyní mění v lavinu jen na principu hodnocení.

Tím, že odhalíme, jaké hodnocení se nám k emoci váže, zjistíme zároveň, jakými strategiemi se od ní snažíme utéct. V některých případech odhalením významu automaticky měníme svůj vzorec a měníme svůj postoj – své hodnocení (protože samotným uvědoměním si přestává být stín stínem). V tomto bodě považuji za důležité dodat, že cílem není být zcela bez hodnocení emoce jako takové (což by bylo v praxi dost těžko proveditelné, protože emoce samotná na podkladu významu často vzniká) – cílem je minimalizovat jeho destruktivní vliv a maximalizovat pozitivní. Pozitivní vliv může mít např. hodnocení jako „negativní emoce jsou dveřmi k mému rozvoji“.

Může se ovšem stát, že nestačí pouhé uvědomění si vzorce. V tom případě je důležité jej testovat.

 

1) Proč si to myslím? (např. pokaždé, když jsem byl smutný, mi bylo řečeno, že jsem zklamal)

 

2) Jakou skrytou pozitivní hodnotu mi mé hodnocení přináší? (např. skrytou pozitivní hodnotou vzorce „když jsem naštvaný, jsem zlý“ může být minimalizace konfliktů)

 

3) Existuje nějaký jiný způsob, jak bych tuto hodnotu mohl získat? (např. naučit se asertivitě a vyjadřovat své potřeby a emoce společně s respektováním práv druhého)

 

4) Jaké kroky mohu již teď podniknout k tomu, abych změnil své hodnocení?

Vycházíme z předchozích otázek. Příkladem může být pořídit si knihu o asertivitě a jednou týdně ji nacvičovat s kamarádem. Nebo najít lidi, kteří mě podpoří – a budou se mnou, aniž by se snažili mě „opravovat“ i ve chvíli, kdy danou emoci cítím. Snažte se být konkrétní – tj. např. „1x týdně udělám to a to“, „až budu cítit x, napíšu osobě y“.

 

5) Kdo bych byl bez svého hodnocení?

Jak bych emoci vnímal ve chvíli, kdyby toto hodnocení zmizelo? Jak bych se cítil, co bych si myslel, co bych dělal? Pokud nevíte, představte si nejdříve situaci, ve které se uplatní váš starý vzorec - tj. pocítíte stejnou emoci (např. rozbili jste hrnek) a všímejte si, jak reagujete (co si myslíte atd.). V dalším kroku si pak představte, že váš vzorec zmizí - jak by se vaše vnímání situace změnilo? Např. když rozbiji hrníček bez myšlenky „je to moje vina“, přestávám se cítit mrzutě a uvědomuji si, že už dávno jsem chtěl nový. 

 

6) Jaké jsou protidůkazy, že opak je pravdou?

Pokud věřím, že cítit smutek = selhání, důkazem pro opak může být např. to, že naposledy jsem se cítil smutně kvůli něčemu, nad čím jsem neměl kontrolu. Chcete svůj vztah k emoci přerámovat – tzn. přeformulovat. Např. „smutek neznamená, že jsem selhal, znamená jen to, že jsem citlivý vůči nečekaným změnám ve svých plánech.“ Ujistěte se, že protidůkazům i přeformulování VĚŘÍTE. Dobré je si též uvědomit, že protidůkazy můžeme my sami vytvořit (otázka č. 4)

V momentě, kdy propustíme hodnocení emoce, zůstáváme v kontaktu s její skutečnou podstatou. A to nám umožní se s ní spojit.

 
Bezpodmínečná přítomnost
 

To znamená, že v tuto chvíli se nesnažíme od emoce utíkat. Dobrým nápadem je si představit sebe sama jako dítě – a jak ho jako naše dospělé já objímáme. Zeptáme se ho/emoce:

Co chceš, abych věděl?

Neexistuje špatná odpověď na tuto otázku. Někdy zjistíte, že emoce/vnitřní dítě vám nic sdělit nechce – jen chce, abyste s ním byli.

Z této pozice emoci objímáte, dovolujete si ji cítit. Když cítím smutek, ponořím se do smutku. Když cítím hněv, ponořím se do hněvu. Když cítím zoufalství, ponořím se do zoufalství. Nemusím na základě emoce jednat, jen být s ní.

Pro ty z vás, kterým to připadá obtížné/abstraktní, může být nápomocné zaměřit se na fyziologické projevy emoce. Jak se tedy v mém těle projevuje? Je to tlak? Svírání? Brnění? Zrychlený tep? Zrychlené dýchání? Kde v těle ten pocit nejvíce cítím?

Prožívání emocí tímto způsobem neznamená, že musíte okamžitě zastavit veškerou činnost a uchýlit se do meditace. Jednoduše si dovolujete prožívat emoci u čehokoli, co děláte. Samotné prožívání emoce není problémem – protože pokud v prožívání chybí odpor, narůstá naše vibrace. Není to stejné jako utápět se v depresi a válet se v bahně. Velkým rozdílem totiž v tomto případě je záměr – tj. záměr být s emocí v přítomnosti (absence odporu). Lidé si myslí, že svou emoci prožívají „až moc“, ale ve skutečnosti nelze emoci „prožívat moc“, lze jen vytvořit velké množství odporu vůči ní.

 
Nahoru, dolů, zpět a dohromady
 

Jaké jsou dopady pro praktický život?

1)      Umožníte si být autentičtí pro sebe. To je živnou půdou pro skutečnou autenticitu vnější (tj. být sám sebou i před druhými lidmi).

2)      Sebepoznání. Nemůžete prozkoumávat své emoce a neposunout se blíže k sobě – protože samotné zkoumání emoce implikuje poznávání sebe sama.

3)      Skutečné kroky ke zlepšení – v duchovních komunitách se často mluví o změně života. Vrhnout se do víru negativních emocí vyžaduje odvahu a přináší skutečné a trvalé změny. Protože v momentě, kdy porozumíte svým emocím, porozumíte sami sobě – a tím pádem sami nejlépe víte, co potřebujete a co je pro vás nejlepší.

4)      Změna vnímání života – zpočátku ho řada z vás bude vnímat jako negativní aspekt. Život se totiž mění v jakousi „horskou dráhu“, kdy si dovolujete „klouzat“ z jedné emoce do druhé – nahoru a dolů. Tento pohyb umožňuje Vesmíru skrze nás poznat sebe sama (viz článek „Jaký je smysl mého života“). Cílem není tento pohyb zastavit – o což se většina z nás v životě i tak snaží, nýbrž jej podpořit. Jak ho podpořit? Vedlejším produktem přítomnosti se všemi vzestupy a pády je změna jejich vnímání a rychlosti. Jinými slovy – přirozeným výsledkem je zcela jiné vnímání. Např. smutek přestává být něčím, v čem se musím utápět měsíce, ale projdu jím během chvilky. Nutno ovšem poznamenat, že to samotné není cílem, spíše vedlejším produktem. V momentě, kdy se snažíme o „rychlý průchod“, již emoci nepřijímáme – protože se snažíme o „přijetí“ pod motivací „rychle z toho budu venku“ místo „chci cítit“. Není tedy správně stanovená doba, jak dlouho máte něco prožívat. Poznáte to tehdy, až to přijde.

Pozitivním efektem této horské dráhy je masivní zrychlení osobnostního rozvoje. Opět se nejedná o účel, jen vedlejší produkt.

 

 
Emoční nestabilita
 

Emoční nestabilita je jedním z vedlejších produktů následování cesty „prožívání svých emocí“. Po léta byla považována za něco negativního, protože nevíme, jak s emocemi zacházet. Když ovšem přijde na emoce, všichni jsme emočně nestabilní – tzn. všichni prožíváme „malou horskou dráhu“, někteří vědomě a někteří nevědomě. Ještě nikdy jsem nepotkal člověka, který by byl vevnitř skutečně emočně stabilní – i přestože si myslí, že je :-). Otázkou tedy je, zda je pro vás větší hodnotou to, jestli svým vnímáním světa „zapadnete“ do pokřiveného ideálu společnosti nebo jestli si dovolíte hledat vlastní cestu. Řada lidí by často chtěla vyhnout se 1. i 2. – což je často důvodem, proč např. někteří lidé skončí v sektě. Vaše cesta je originální – a vaše emoce vás učí, co obsahuje a co nikoli.

 
Sebeláska jako navigátor
 

Ano, být v přítomnosti s negativními emocemi není vždy jednoduché. Ačkoli funguje asi jako „sebepoznání na steroidech“, nedá se obecně říct, že je pro všechny nejlepší jít touto cestou. Během své práce s lidmi pozoruji následující:

Lidé typu A se cítí tak nízko, že nejsou z dlouhodobého hlediska jednoduše schopni prožívat své emoce se záměrem s nimi být. V tomto případě je nejdříve potřeba použít pozitivní záměr – hledat, jak se mohu cítit lépe – a emoce obejít, než jsou připraveni jimi projít. Ovšem pozor – ne všichni, kdo si myslí, že to je jejich případ, to tak skutečně mají.

Lidé typu B jsou schopni jít dovnitř svých emocí ihned.

Lidé typu C potřebují kombinovat přítomnost s negativními emocemi společně s pozitivním záměrem (můj případ). Což znamená, že v některých situacích vstoupíme plně do našich emocí, zatímco v jiných na základě sebelásky rozhodneme, že nejdříve propustíme odpor vůči svojí situaci obecně změnou pozornosti.

Ve všech případech by sebeláska měla být ukazatelem toho, co je pro vás momentálně nejlepší. Váš typ se bude měnit v průběhu vašeho života a prožitků. Stejně tak vaše inspirace vám ukáže nové směry a nové způsoby přesahující rámec a kompetence tohoto článku.

 

 

Pozitivní emoce
 

Jakmile projdete negativní emoce, zůstanete v přítomnosti s její zvýšenou formou – tj. konstruktivním pocitem. Na základě tohoto pocitu je vhodné jednat – uskutečnit řešení situace, která vás v tuto chvíli napadnou, jít za svou inspirací. Bylo prokázáno, že pozitivní emoce rozšiřují paletu našeho myšlení (např. teorie „rozšiřuj a buduj“ známá z psychologie).

Stojí také za zmínění, že pro některé z nás může být stejně těžké být s našimi pozitivními pocity jako s těmi negativními. V tomto případě je nutné stejným způsobem prozkoumat, jaké hodnocení emoci přidáváme.

 

Emoce obecně jsou obrovsky rozsáhlé téma a tento článek v žádném případě nepostihuje veškerou jejich rozmanitost. Nicméně když mluvíme o sebelásce a sebepřijetí – jedná se o proces. Nemůžeme mít doopravdy rádi sebe sama a „pozitivně obcházet své negativní emoce“. Jen ve chvíli, kdy naše světlo vědomí prozáří naše nejtemnější zákoutí, jsme skutečně a doopravdy nalezli sami sebe. A to je nejmocnější prostředek naší existence k realizaci.

 

Pro odběr nových článků se přihlašte ZDE

 

Zdroje obrázků (dle pořadí): 

 

Copyright: / 123RF Stock Photo

Copyright: / 123RF Stock Photo

Copyright: / 123RF Stock Photo

Copyright: / 123RF Stock Photo